Statek rodiny Počepických

Minulost

Novodobá historie statku ve Vlčkovicích se dá odvíjet od roku 1925, kdy jej vlastnil František Počepický. Před ním se na vlčkovické vodní tvrzi vystřídalo více majitelů, mezi jinými i poměrně známý rod Chotků. Roku 1750 byla vodní tvrz přestavěna na zámeček s barokními zdobnými prvky. Za působení Františka Počepického statek prosperoval a to až do té doby, kdy mu byl statek i s k němu sounáležícími polnostmi, lesy, rybníky a pastvinami vyvlastněn nastupující totalitní mocí. Dále byl scénář podobný jako u jiných „buržoázních“ sídel. Soudruzi z vlčkovických nemovitostí udělali státní statky a hospodařili zde, jak nejlépe uměli. V ovčíně se zdobným chotkovským štítem z roku 1869 skladovali chemická hnojiva, takže dodnes na zdech nedrží omítka. V zámečku se střídali různí zaměstnanci státních statků a spolu s tehdejšími obyvateli Vlčkovic si brali z vybavení, co se jim hodilo, což se na stavu zámečku i přilehlého hospodářského stavení neblaze podepsalo.

Od 80. let do restituce přímým vlastníkům, Tereze a Janu Počepických, v roce 1993 bydlela v zámečku jen příroda, která svou demoliční práci také odvedla. Nevyspravené střechy a zatopené sklepy udělaly se statikou budovy své. A to se dělo i u všech dalších hospodářských budov a starého špýcharu. Zhruba od roku 1995 rodina Počepických dojížděla na statek skoro každý víkend. Převážně jsme se věnovali sázení stromků v lese, jejich vyžinování od ostružin a vůbec celkovému rozkoukávání se ve zdděděné šlamastice. Později jsme se začali věnovat vlastnoruční rekonstrukci alespoň jednoho z bytů, abycom měli provizorní střechu nad hlavou. Toto období trvalo poměrně dlouho, nebyla jasná koncepce toho, kde s rekonstrukcí statku začít (protože začít se dalo všude) a nebyla známa ani vize, jak naložit s danajským dědictvím. Několik let jsme se tedy snažili zkultivovat les a zrekonstruovat jeden byt.

V dalších letech po roce 2000 se povedlo získat několik dotací na ovčín (omítky, podlahy, vodoinstalace) a zámeček (statické zajištění jednoho křídla a oprava střechy), aby budovy byly zakonzervované a trpěly méně.

_DSC8393

Současnost

Natrvalo jsem se nastěhoval na statek v roce 2006 po studiu sociální práce na ETF UK. V té době jsem se také pustil do chovu ovcí, které se postupem času  podařilo na zimu ustájit ve našem starobylém ovčíně z roku 1869. Za vydatné pomoci mé sestry Terezy se povedlo z Havarijních programů Ministerstva kultury ČR sehnat dotace na opravu západního a východního štítu ovčína a oprava shnilé pozednice. V roce 2008 jsem na statku založil obecně prospěšnou společnost, o jejíž činnosti je možné dozvědět se zde: www.statekvlckovice.cz. V roce 2010 jsem se oženil a od té chvíle jsme na to všechno dva a naše tři děti.

Vzhledem k rozsahu usedlosti nebylo jednoduché volit naše směřování v zemědělství. Polnosti zatím pronajímáme a hospodaříme zatím na 23 ha luk a 14ha lesů. Chov ovcí nás přivedl až k myšlence prodeji jehněčího masa, kachen a kuřat (a nově začínáme s chome masného skotu plemene Limousine).  A jelikož se snažíme to dělat dobře, chceme to i dobře prodávat. Dobře znamená poctivě, kvalitně a lidsky. Proto volíme cestu prodeje ze dvora, kde můžeme budovat familiérní vztah s odběrateli.

Naše další zaměření je v jednotlivých záložkách těchto stránek. Všemi těmito činnostmi chceme vrátit našemu statku jeho ztracenou důstojnost a svébytnost. Není to pro nás pouze majetek, ale něco hlubšího, něco co dýchá a několik staletí žije a dává život. Když jsme na to s manželkou přišli, zjistili jsme, že pochopením toho nám byl vnuknut smysl našeho života. A to pomyslné dovršení Maslowovy pyramidy nám dává sílu bojovat a přenášet úctu k dědictví , historii a tradičního života na venkově i na naše děti.

Jan Počepický

pravnuk Františka Počepického